LA BARBARISSIMA
Pocta Barbaře Strozzi

Irena Troupová - soprán
Filip Dvořák - cembalo

28.9. 19:00 Zámek Hradiště u Blovic / vstupné 150,-

Účinkující

Irena Troupová - soprán
Filip Dvořák - cembalo

Program

Barbara Strozzi / 1619 - 1677
Donne belle

Henry Purcell / 1659 – 1695
Ground c moll

Barbara Strozzi
Sino alla morte

Johann Kaspar Kerll / 1627 – 1693
Passacaglia d moll

Barbara Strozzi
Sete pur fastidioso

Georg Friedrich Händel / 1685 - 1759
Suite d moll HWV 428

Barbara Strozzi
Che si puo fare

Popis

„Sino alla morte mi protesto d’adorarvi“ (Až do smrti, přísahám, vás budu milovat) – slibuje zoufalý milenec a jeho slova zesiluje vášnivá hudba z pera Barbary Strozzi; ta v jednu chvíli zdánlivě uklidňuje posluchače líbeznou ciacconou, pak pravidelný konejšivý rytmus přeruší rychlou deklamací, aby vzápětí znovu zmírnila milostné utrpení zpěvnou melodií, a pak opět vyslala jako Amorovy šípy girlandy neobvyklých koloratur. Ano, skladby Barbary Strozzi rozhodně nejsou „barokním mainstreamem“, ale odvážným, místy syrovým, barbarským hudebním výjevem. Nekompromisní podřízení hudby slovu ve stylu seconda pratica jde ruku v ruce se vzrušeným genere guerriero, s používáním virtuózní basové linky a četných chromatismů. Barbara Strozzi se vymykala ve své době svým osobitým hudebním stylem a koneckonců celým svým životem.
Narodila se jako nemanželské dítě v domě básníka a libretisty Giulia Strozziho v roce 1619 v Benátkách. V otcovském domě ale směla zůstat coby adoptivní dcera, a tak vyrůstala v podnětném uměleckém prostředí – její otec psal libreta pro nejlepší z nejlepších, pro Claudia Monteverdiho, Francesca Manelliho a další; dostalo se jí výborného hudebního vzdělání u Francesca Cavalliho a byla dokonce jako jediná žena uvedena do vznešené společnosti Accademia degli Unisoni, založené Giuliem Strozzim. Již v patnácti letech byla v Benátkách všeobecně známa jako „la virtuosissima cantatrice“ doprovázející se sama na loutnu či theorbu, jako nadaná básnířka a nesmírně plodná skladatelka, zhudebňující texty svých kolegů z Accademie i své vlastní. Mohla se pyšnit množstvím publikovaných skladeb v samostatných sbírkách, což bylo v té době spíše neobvyklé. Otcem jejích dětí byl o mnoho let starší Giulio Paolo Vidman, vznešený ženatý muž, mecenáš umění, podporující zvláště rané benátské opery. Po smrti svého milence se Barbara věnovala dál hudbě a finančním transakcím. Zemřela v roce 1677 v Padově.
Jako kontrast k vokálním skladbám Barbary Strozzi zazní mistrovská díla Henryho Purcella, Johanna Kaspara Kerlla a Georga Friedricha Händela pro cembalo.


Mezinárodní renomé si vydobyla Irena Troupová nejprve na poli tzv. staré hudby, které se věnovala od svých studií muzikologie na Karlově univerzitě v Praze. V té době již koncertovala s ansámblem Musica Antiqua Praha (um. v. Pavel Klikar) doma i zahraničí. Během svého dlouholetého pobytu v Německu spolupracovala s dalšími významnými ansámbly a dirigenty – s Thomasem Hengelbrockem, Howardem Armanem, Joshuou Rifkinem a dalšími. V České republice jsou jejími častými hudebními partnery Jaroslav Tůma, Petra Matějová, Barbara M. Willi, Hana Bartošová, Monika Knoblochová, Musica Florea (um. v. Marek Štryncl), Ensemble Tourbillon (u. v. Petr Wagner) a mnozí další. Operní role ztvárnila v Monteverdiho „Orfeovi“ během studia na Schole Cantorum Basiliensis, v Lullyho a Charpantierově divertimentu Le malade imaginaire v Berlíně, Händlově Terpsicore a Gluckově La Danza v Čechách, Polsku a na Händel’s Festspiele v Německu.
Irena Troupová je častým hostem mezinárodních hudebních festivalů, mezi něž patří např. Festival junger Künstler Bayreuth, Tage der alten Musik Herne, Pražské jaro, Festival de musique baroque Caën, Holland-festival oudemuziek Utrecht, Bach-Festival Sumy, Concentus Moraviae, Haydnovy hudební slavnosti, Janáčkův máj, a další.
Svůj hudební záběr Irena Troupová postupně rozšířila o romantickou a především moderní písňovou i operní tvorbu. S Harmonií Rudolfinum tak provedla Mahlerovy písně, s Filharmonií Hradec Králové John Webster Songs od Geraldiny Thompson Muchové, s Plzeňskou filharmonií premiéru multimediální skladby Camera Machine současného skladatele Romana Z. Nováka, s PKF – Prague Philharmonia Pozdní sběr Marka Kopelenta a další. Pravidelná spolupráce se soudobými autory českými, především již zmíněnými Markem Kopelentem a Romanem Z. Novákem, Jiřím Temlem, Milošem Štědroněm, Janem Duškem, Jiřím Kadeřábkem, i zahraničními (Peter Koeszeghy, Gabriel Iranyi ad.) spojuje Irenu Troupovou s předními ansámbly zaměřenými na současnou hudební tvorbu. Patří k nim mimo jiné Brno Contemporary Orchestra (Pavel Šnajdr), Orchestr BERG (Peter Vrábel), Prague Modern, Konvergence ad. Podílela se též na mezinárodně oceněné první nahrávce opery B. Martinů „Le jour de bonté“ u labelu Arco Diva, u něhož vydala rovněž komplet písní pro soprán Viktora Ullmanna s pianistou Janem Duškem a orchestrální písně Geraldiny Th. Muchové s Filharmonií Hradec Králové pod vedením Andrease Sebastiana Weisera.


Filip Dvořák vystudoval klavír na Konzervatoři v Brně. V následujícím období směřoval jeho zájem ke studiu cembalové hry a historicky poučené interpretace staré hudby na Hudební fakultě AMU ve třídě prof. G. L. Mrázkové a generálbasu pod vedením Václava Lukse. Účastnil se mistrovských kurzů vedených Jacquesem Oggem, Johnem Tollem a Patrickem Ayrtonem, rovněž kurzů pro starou hudbu ve Valticích na Moravě a interpretačních kurzů “Händel project” při Sweelinck Conservatorium v Amsterdamu. Zájem o interpretaci staré hudby prohloubil studijním pobytem na Hochschule F. Mendelsohna Bartoldy v Lipsku. Je zakladatelem barokního souboru Hipocondria ensemble, s nímž koncertuje jak v České republice, tak v zahraničí. Spolupracuje se soubory Musica Florea, Collegium 1704, Ensemble Inégal či Venti Diversi, kromě jiných. Dále je pravidelným hostem Filharmonie Pardubice, Hradec Králové a Plzeň. Účinkuje se členy České filharmonie v různých komorních projektech. V poslední době úzce spolupracuje s houslistou a skladatelem Jiřím Sychou. Filip Dvořák vyhledává rovněž hudební žánry na pomezí klasické a jazzové hudby. Je zakladatelem jazz-barokní formace Transitus Irregularis. Intenzivně se rovněž zabývá stavbou, intonací a laděním cembal v dílně Františka Vyhnálka v Hovorčovicích.